„V jednu chvíli mi cvaklo, že kdyby tam plavaly moje děti, tak já bych chtěl, aby tohle pro ně taky někdo udělal. Přijde mi to jako samozřejmost.“ Říká zachránce tří lidí

Četař Tomáš N. sloužící v Táboře u 53. pluku průzkumu a elektronického boje v neděli pracoval na svém malém hospodářství poblíž jezu U Karáska na řece Blanici na Písecku.  Obracel seno pomocí traktoru, když mu do cesty vstoupil nějaký důchodce, který na něj mával, zda má v traktoru lano. Tomáš si nebyl jistý, nakonec ale ocelové lano našel. Vzal ho do ruky a běžel k jezu.

 

„Viděl jsem tam tři osoby, které se topily v takovém vodním válci. Než jsem se stihl svléknout, skočila za nimi čtvrtá, pravděpodobně matka od těch dětí. Nejdříve jsem tam skočil bez lana, protože tu řeku znám od mala a už v minulosti jsem tam lidem zachránil psa. Myslel jsem si, že budu moct ty tonoucí osoby chytnout a vytáhnout, což ale nešlo. Ony se smekaly a chytaly se jeden druhého. Houknul jsem proto na asi sedmnáctiletou holku, která stála na břehu a která patřila k nim a požádal jsem ji, ať mi hodí to lano a konec si nechá na břehu. Pomocí tohoto lana jsem pak chytal jednoho po druhém a ručkoval jsem je ven na břeh. Vždycky jsem zkontroloval, zda je ten vytažený nebo vytažená relativně v pohodě a vrátil jsem se znova do řeky pro další. Celou dobu jsem cítil kolem sebe plavat toho čtvrtého, ale byl takový bezvládný. Měl jsem plné ruce práce s těmi, co jasně žili. Když jsem vytáhl třetí osobu – já už nevím v jakém pořadí, tak jsem koukal, kde je ta čtvrtá. Ta plavala po proudu zádama nahoru. Vzal jsem si tenisky a rozběhl jsem se po proudu. Tam na parkovišti po několika metrech stálo auto a u něho asi 16letý kluk. Křičel jsem na něj, zda má klíčky. Nasedli jsme do auta a tělo jsme pořád sledovali, byl tam silný proud a museli jsme ho nadjet. To se nám nakonec po několik stovkách metrů povedlo. Skočil jsem znovu do řeky a vytáhl toho muže ven na takový šikmý břeh, byl už celý fialový, dýchnul jsem několikrát do něj, šla z něj voda a zvratky. Ležel na šikmé ploše a došlo mi, že takhle z něj voda nevyteče. Sám jsem ho na břeh dostat nemohl. Najednou na druhém břehu na mě volal nějaký kluk, jestli nepotřebuji pomoct. Skočil do řeky a pomohl mi toho muže vytáhnout ven z koryta řeky. Do příjezdu policistů jsme ho masírovali. Bohužel i záchranáři, kteří muže resuscitovali ještě ¾ hodiny po nás, konstatovali smrt utopením.“ řekl reportérům AKTU.cz četař Tomáš.

 

Tomáš nechtěl vystoupit na kameru, příběh ale ochotně odvyprávěl do telefonu. I po telefonu je neuvěřitelně skromný a ve svém činu nevidí nic výjimečného.

„V jednu chvíli mi cvaklo, že kdyby tam plavaly moje děti, tak já bych chtěl, aby tohle pro ně taky někdo udělal. Přijde mi to jako samozřejmost,“ dodal zachránce Tomáš.

 

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..